Ve čtvrtek 18. září se brzy ráno vydali žáci 8. a 9. třídy na exkurzi do mladoboleslavské Škody. Cesta autobusem byla dlouhá, ale stála za to. Dorazili jsme o půl hodiny dříve, takže jsme si mohli prohlédnout zákaznické centrum a vyzkoušet si různé modely aut značky Škoda. Komu se také poštěstí sednout si za volant nového Rapidu nebo Scoutu.
V půl 11 jsme se přesunuli na recepci Škoda muzea, kde nás přivítala naše průvodkyně a rozdala nám přijímače se sluchátky, díky nimž jsme pohodlně slyšeli její výklad a mohli si v klidu prohlížet vystavené exponáty. Seznámili jsme se stručně s historií a vývojem Škody, od zakladatelů Laurina a Klementa a jejich prvních výrobků (kol, motocyklů a trojkolek), přes první automobily až po dnešní moderní vozy. Ke každému vystavenému exponátu jsme dostali stručný výklad. Pak jsme se podívali, jak probíhá renovace starých veteránů od získání auta v dezolátním stavu, přes opravu a renovaci jednotlivých dílů až po finální sestavení vozu. Následovalo zhlédnutí krátkého filmu z různých částí provozů dnešní firmy Škoda (slévárna, lisovna, lakovna, finální montáž atd.).
Po krátké přestávce nám jiné dvě průvodkyně rozdaly reflexní vesty s nápisem Vizit, nasedli jsme do autobusu a vydali se podívat do provozu závodu. Zde panují přísné bezpečnostní předpisy a zákaz focení. Projížděli jsme rozlehlým závodem, průvodkyně nám ukazovaly, kde se co nachází, a vysvětlovaly, jak firma funguje, a sdělily spoustu zajímavých informací. Navštívili jsme lisovnu, kde nás překvapily obrovské lisy, za kterých vyjížděly už hotové části aut. Poté jsme přejeli do budovy finální montáže. Na dlouhé lince pracovala spousta lidí, každý měl na starosti namontovat nějaký díl a měl na to přesně jednu minutu. Po pár hodinách sjelo z linky kompletní hotové auto. Bylo fascinující sledovat, jak vše funguje a je do detailu rozděleno, naplánováno a zajištěno aby vše běželo rychle, hladce a efektivně bez zbytečných komplikací.
Na konec jsme se vrátili autobusem zpět na recepci muzea, vrátili, vesty a přijímače a vydali se na dlouhou cestu k domovu.
Petr Ondřich