V úterý 10.3. v 7:50 se na autobusovém nádraží v Českém Krumlově sešlo „mužstvo snů" ve složení: Ivo Gallistl, Honza Fučík, Honza Koníček, Honza Jedlička, Míra Lavička, Libor Hermann, Kája Kubec, Venca Minařík, Honza Kadlec, Petr Cába, Venca Studený, Jirka Vondrouš a Dan Černý.
Autobus byl přeplněný, ale nakonec se rozjel... Já jsem celou cestu poslouchal muziku, takže jsem moc nevnímal co se tam děje. Po příjezdu ke škole ZŠ Školní, jsme oblékly dresy, vykoupily bufet, podráždili soupeře a rozcvičili se.
Pan Učitel nám sdělil, že máme tu nejhorší možnou skupinu a že to budeme mýt těžké. Ve skupině jsme totiž měli ZŠ Školní a Malonty. Hráli jsme hned druhý zápas v pořadí proti ZŠ Školní. Byl to napínavý a urputný boj který skončil drtivou porážkou ZŠ Školní 4:0.
Další zápas už nebyl tak jednoznačný. Hráli jsme proti Malontům. Hned na začátku jsme dostali první gól, protože jsme si nedávali pozor na tu „zatracenou sedmičku". Stál přímo před bránou a nasměroval výhoz svého spoluhráče přímo do brány 0:1. Hned jak jsme vyrovnali na 1:1, dostali jsme další gól. Byla to taková „šmudla", která přeskočila Liborovi přes nohu. 1:2. Následovala série našich gólů, která poslala „Malonťáky" do věčných lovišť. Zápas skončil 5:2. Když jsme odcházeli do šatny slyšeli jsme je, jak říkali: „Neumí to a stejně sem lezou!!" Vznikla menší slovní potyčka, která (naštěstí pro ně) neskončila rvačkou.
Semifinále Jsme hráli proti „TGMce". Obával jsem se že se nedokážeme soustředit a dostaneme nějaký ušmudlaný gól který zničí naší psychiku. Dostali jsme hned dva. Naštěstí jsme se vzpamatovali a dali jim pět gólů za sebou. Zápas skončil 5:2. My jsme byly naštvaní, protože jsme málem prohráli...
Finále proti Malontům dopadlo katastrofálně. Prohráli jsme 6:2. Nedokázali jsme se soustředit, byli jsme unavení a nepodařilo se nám proměnit vyložené šance, kterých jsme měli nepočítaně.
Náladu jsme si spravili v Peny. Avšak rohlíky, kafe a sladkosti nedokázali přebít náš smutek z prohry.
Jedle