Takže bylo úterý 18. května. Ten den jsme společně s třídami 7.A, 8.B a 8.A podnikli výlet do hlavního města Rakouska, do Vídně. Zhruba v sedm hodin ráno už jsme byli všichni připraveni v autobusu a čekali jsme, až cesta začne. Autobus se rozjel. Cesta byla pohodlná, tedy až do Českých Budějovic.
Tam se začaly tvořit menší kolony. Když jsme se konečně vymotali z Budějovic, autobus vjel na příšerně hrbolatou cestu někde mezi vesnicemi. Jen co jsme projeli hranicemi, paní učitelka zavelela řidiči aby, zastavil. Potom řekla: "Všichni si dojděte na, záchod cesta bude dlouhá‘‘. Během pěti minut se všichni nahrnuli na záchod a během stejné doby vyhrnuli ven. Opět jsme se dali do pohybu. V Rakousku řidič jel pořád po rovné silnici, na které, na rozdíl od českých, nebyly žádné hrby. Autobus hezky vrněl, bylo ticho, kolem nebylo nic jenom samá pole. No, zdřímnul jsem si. Po chvíli, která trvala asi hodinu, autobus najel na dálnici a frčeli jsme přímo do Vídně. Hned při vjezdu do města nám paní průvodkyně začala popisovat budovy. Tady vidíte budovu, kde sídlí organizace OSN nebo tady stojí rakouská opera a nebo zase napravo se tyčí socha slavného spisovatele Johann Wolfgang von Goethe. Abych se vám přiznal, moc si toho nepamatuju, protože na tyhle věci já prostě paměť nemám. Když nám paní průvodkyně popsala snad všechno, kolem čeho jsme projeli, tak se ozvalo: "Tak a teď se půjdeme podívat na Hundertwasserhaus." Vylezli jsme celý rozlámaní z autobusu a šli jsme se na ten dům podívat. Tedy musím před panem Hundertwassrem smeknout, protože něco takového jsem ještě neviděl. Byl to překrásný malebný dům. Na terasách se zelenaly stromy a i když nebe bylo samý mrak, Hundertwasserhaus vypadal stále pěkně. Když jsme na domě shlédly, co se dalo, odkráčeli jsme do galerie. No, obrazy mi nic neříkají. Já jsem tam viděl nějaké fleky na papíře, které tam prodávaly kolem 300,- €, což je zhruba 8000,- Kč. Když se poslední z nás vypotácel z galerie, vypravily jsme se k autobusu. Paní učitelky za pomoci průvodkyně nás nacpaly do autobusu. Jen co se autobus rozjel, paní průvodkyně začala popisovat kdejakou budovu. Mezi námi, mně ty baráky připadají všechny stejné. Kdybychom nezastavili, paní průvodkyně by nám popsala snad i řidiče. Vyhnali nás z vyhřátého autobusu do zimy. Pan řidič zastavil u sochy Marie Terezie. Průvodkyně nám o tom zase řekla pár slov. Potom nás přivedli k Hofburku. Ale památky nejsou moje silná stránka, jak už jsem říkal, takže vám jenom řeknu, že to bylo zajímavé místo. Potom nás paní učitelky přivedli do kostela Sv. Michala. Byl to opravdu překrásný starý kostel. Až se všichni kostel prohlédli, přesunuli jsme se do kostela Sv. Štěpána. Ten se mě osobně líbil víc. Když jsme se dostali na náměstí, paní učitelka řekla: "Teď si dáme rozchod. V půl druhé se tady všichni sejdeme‘‘. Tak 500 metrů od náměstí byl McDonald´s, takže samozřejmě, že se všichni hrnuli tam, jenom aby si mohli něco koupit. Vletěli jsme do místnosti a hnali se ke kase . Ale až tam nám došlo, že jsme v Rakousku. Paní průvodkyně, která tam naštěstí byla, nám objednala, co si kdo řekl. Většina holek ale nešla na jídlo, ale do obchodů s oblečením. Tak třicet minut před srazem si to z Honzou ženeme z McDonaldu na náměstí. Stála nějaká tam stříbrná socha. Tak si před ní stoupnu a najednou uvidím, že mám rozvázanou tkaničku. Zavážu si jí a jak se zvedám, tak se na mě ta socha podívala. Strašně jsem se lekl, protože až v tu chvíli jsem si uvědomil, že jde o chlapa, který si chce vydělat pár euro. Tak sem mu hodil do klobouku 75 centů a metu si to za paní učitelkou, která už počítala, kdo jí tam zbyl. Potom jsme se odebrali do muzea. Ten den byl Den muzeí, takže všechna muzea měla vstup zdarma. Původně bylo naplánováno zatáhnout nás do muzea přírodních věd, ale protože měli zavřeno, šlo se do muzea historie. Bylo to tam zajímavé, ale škoda byla, že se tam nesmělo fotit, což chápu, protože tam byly opravdu staré věci. Zhruba za hodinu nás vystrkali před muzeum.Tam nás spočítali a šli jsme k autobusu. Vlezli jsme si dovnitř a autobus se rozjel směr Český Krumlov. I cesta zpět byla příjemná, sice jsme přijeli o hodinu a půl později ale nám to nevadilo.
O přežití výletu do Vídně vám vyprávěl J. Janda