Dne 26. 3. jsme spali ve škole. Na srazu v pět hodin už jsme byli všichni. Převléknout se do oblečení, které se může zašpinit, nám zabralo asi jen pět minut. Šli jsme do malírny a pan učitel Krninský nám ukázal metodu kreslení podle Leonarda Da Vinciho. Zezačátku nám to moc nešlo, ale když jsme to zkusili podruhé, dopadlo to lépe. Každý si ve svém obrázku našel něco originálního.
Užili jsme si přitom spoustu legrace, a to nejen u povídání. Netrvalo nám to moc dlouho, ale pořádně jsme si to užili.
Po uklizení v malírně jsme se přesunuli zpět ke skříňkám a mohli se začít připravovat na stezku odvahy, kterou jsme připravovali pro 4.C. Byla to nezapomenutelná událost plná srandy. Malování a přípravy nám zabraly tak hodinu. S barvami na obličej jsme se pořádně vyřádili. Hrozně nás to bavilo. Když se konečně čtvrťáci přemístili z kuchyňky do tělocvičny, mohli jsme začít připravovat svá stanoviště. Svíčky kousek od sebe a strašidla skoro všude. Už jsme se nemohli dočkat prvního čtvrťáka. Jelikož byl první, moc se nebál, ale občas nevypadal moc v klidu. Cestou prohodil i pár sprostých slov. My jsme se čím dál víc těšili, až začnou chodit další, kteří už se poměrně báli. Samozřejmě když se někdo bál byla to pro nás vlastně dobrá zpráva, že jsme svoji práci udělali úspěšně. Prošlo pár dvojic a i nějaké trojice.
Na stanovištích se střídaly různé úkoly, například poskládat rozstřihaný pohled, nebo nakreslit to, čeho se nejvíce bojí. Stezka proběhla přesně podle našich představ. Když všechny děti došly do cíle, tedy své třídy, my mohli začít uklízet. Sfoukli jsme všechny svíčky, které jsme později uklidili. Ve třídách a i po škole to vypadalo zase jako předtím. Šli jsme se podívat za dětmi a rozdat jim bonbóny za odvahu, a že prošli naši stezku všichni. Udělali jsme si společnou fotku a ještě chvíli si povídali. Nakonec jsme se vrátili do skříněk pro své věci ke spaní a odnesli si je do tělocvičny, kde jsme spali. Připravili jsme si postele a šli jsme si smýt barvu z obličeje společně s čištěním zubů.
V tělocvičně jsme ještě chvíli dělali „kraviny". Hráli hry, jako například basket, další florbal, prostě jsme si to užili a zabavili jsme se. Když už bylo dvanáct hodin, všichni jsme zalezli do spacáků a ještě si povídali, což bylo taky spojené s „kravinami", které jsme u toho dělali. Chvíli po půlnoci jsme ale všichni usnuli.
Ráno nás čekal budíček v šest kvůli tělocviku kluků. Vstali jsme trochu s obtížemi, ale nakonec všichni. Holky se šly upravit a převléknout. Kluci si připravili věci na tělocvik, a když už se sešli všichni a odbilo tři čtvrtě na sedm, začali. Holky si šly koupit svačinu do obchodu a s klidem se zase vrátily do třídy. Celý den pro nás byl vyčerpávající, ale učitelé na nás brali ohled, za což jim děkujeme.
Spaní ve škole jsme si moc užili a děkujeme paní učitelce Menoščíkové, díky které to všechno vyšlo. Ostatním učitelům, s kterými jsme tam spali, samozřejmě také.
Čas na základní škole se nám kratí a my jsme rádi za každou věc, co můžeme prožít spolu. Našli jsme si k sobě cestu a jsme jeden kolektiv, k čemuž nám pomohla i naše paní učitelka.
Lea Klímová a spol.