Po stopách posledního šumavského obra Rankla Seppa 5.leden 2009, datum velkého očekávání - vyjeli jsme na ozdravný pobyt na Šumavu.Všichni jsme se moc těšili, protože vánočního lenošení a mlsání bylo víc než dost a bylo na čase udělat něco pro své zdraví.
Cestou jsme přemýšleli : „Bude na horách dostatek sněhu? Nepřekazí nám naši zimní výpravu vichřice Emma?Vylepšíme si naši lyžařskou a snowboardovou techniku?"
Bydleli jsme v penzionu U Karla na Nových Hutích s dětmi z mateřské školky z Benešova nad Černou.
Hned první den po obědě jsme vyrazili všichni na svah. Někteří byli zdatní lyžaři a snowborďáci, ale my začátečníci jsme se opravdu báli. Nejprve to vypadalo, že ti co začali, odhodí lyže a budou chtít odjet domů, ale počáteční neúspěchy jsme naštěstí zvládli trpělivostí a houževnatostí. Naše snažení bylo naštěstí umocněno nádherným slunečným počasím a malebnou zasněženou krajinou kolem nás.Večer probíhal v duchu historie Šumavy, šumavských pašeráků a nejvetšího šumavského obra Rankla Seppa.Vyprávěli jsme si s paní učitelkou o pašování šnupavého tabáku Brazil a cukru na Šumavu, obrovi Seppovi a pak jsme sami vymýšleli své příběhy, které jsme ilustrovali.
Ve středu jsme měli závody ve slalomu. Večer jsme jednotlivě vyprávěli dětem ze školky pohádky na přání. Myslím, že se jim to velmi líbilo a pro nás to byla velká zkušenost, že si některé z nich musíme opět přečíst.
Čtvrteční večer byl slavnostní.Čekalo nás vyhlášení výsledků slalomu na lyžích,snowboardu, soutěže všeobecných znalostí, soutěže o nejlepší pašeráckou povídku,soutěže v řešení hlavolamů a taky úklidu.Večer patřil opět dětem z mateřské školky, pro které jsme připravili karneval, soutěže, tance, písničky.Dětem se vůbec nechtělo zkončit. Měli radost a nejvíc asi z masek.Moc nás to potěšilo.
Po pěti dnech společného soužití se nám podařilo vytvořit společenství, ve kterém byl jeden druhému oporou.. Dokázali jsme se vzájemně radovat, povzbuzovat a občas se i starat o někoho jiného nebo mladšího.Našli jsme tu taky nové malé kamarády. Zbývá jen si přát, to opět zopakovat, neboť za ty vzpomínky a zážitky to opravdu stojí.
Žáci 6.B a paní učitelka Jaroslava Skříčilová